Stránky

neděle 16. srpna 2015

To neznáte Povaleč(ky)

Drazí přátelé a milí čtenáři!

Už vám týden dlužíme report z Povaleče, a tak je nejvyšší čas vás s tímto netradičním festivalem seznámit. Bezmála čtyřdenní veselí probíhá v zámeckých zahradách a přilehlém areálu zámku ve Valči. Letos se navíc jednalo o jubilejní 10. ročník.


Cesta byla místy trnitá. V Dejvicích, kde jsme nabírali souputníky Dominika a Kláru, jsme zjistili, že za parkování na chodníku, které se zdálo býti ok (a dokonce preferované) jsme dostali pokutu. Byla za stěračem, zatímco druhý trčel nahoru jako rádiová anténa. A to ještě nebylo všechno. Kolemjdoucí (nebo nějakého dejvického důchodce) jsme museli natolik naštvat, že se ještě projeli po kapotě, kterou poškrábali. Ba co víc - nejspíš nám dali i pod kolo hřebík. Hm. Tak v Dejvicích už vážně parkovat nebudeme.

Ve Vokovicích nás čekala výměna pneumatiky, což si dokážete představit, že v tom bezmála 40° vedru byla fakt lahůdka. Naštěstí se nám to především díky Domčovi povedlo - ještě jednou díky, kámo! :)


Po krátké zastávce na dofouknutí a dotažení rezervního kola a lehké okružní jízdě po Varech jsme se konečně dostali do Valče, kde jsme nejprve nějakou dobu hledali vjezd do areálu, abychom se dozvěděli, že autokemp už je plný, a pak se - nesouce už všechna zavazadla v rukou a na ramenou - snažili najít místo pro stany. Trochu to trvalo a byli jsme malinko nervózní. Ve 22:15 totiž začínal koncert, o který jsme ani omylem nechtěli přijít! Překážky na trase nás však zdržely, takže to všechno bylo hodně na knop. Já se navíc těšila na stále ještě vychlazený Somersby cider, který měl být čímsi jako vrcholovou odměnou, ale nebyl ani čas si jej v klidu otevřít...

To všechno přišlo později - společně s unikátním koncertem Basta Fidel, kapelou, která se dala dohromady po třech letech jen pro tento jediný večer. A bylo to super!! Ostružinový Somersby po náročném dni osvěžil a dodal energii.


Následovalo setkání s karlovarskými přáteli na elektronické stage. Sedíme si tak v klídku na trávě, je kolem půlnoci. Zničehonic se ozve Klára: "Mě asi píchla vosa." Je v šoku, má na ně alergii. Dominik, který se snaží dnes už poněkolikáté zachránit situaci, dostane za odměnu tři bodnutí. Klára jich má sedm!!! Nechápeme, jak takhle pozdě v noci mohla ta vosa útočit - každopádně byla fakt agresivní. My s Kay jsme naštěstí v pohodě, a tak jdeme zkontrolovat svoje kamarády k První pomoci, která je vtipně umístěna ve stanu Kingswoodu. Žádný cider, ale mastičky, injekce a tobolky. Hned vedle se ale jedna pochoutka nachází, a to ne jen tak ledajaká! Taková, na kterou jsme měly my dvě už dlouho políčeno!! :))


Když jsme dojedly Chilli Hot God, který nadmíru naplnil naše očekávání, vyzvedly jsme kamarády u zdravotníků. Všechno dobře dopadlo. Dále jsme si všichni užívali na Béčku (to je ta elektro stage), kde hrál hlavně drum'n'bass - třeba v podání Kan-Jaccy.


Ačkoli úplně nevědomě a hlavně potmě, postavili jsme si předešlou noc stany na geniální místo! Znamenalo to, že nás ani jedno ráno nebudilo přílišné horko, protože jsme spali přímo pod hranicí lesa a sluníčko - zdá se - vycházelo ze správné strany. :) Navíc jsme první noc strávili pod širákem, protože jsme se do stanovýho městečka stejně vrátili nad ránem... Vyspali jsme se ale výborně a k snídani nás čekaly nektarinky.

Druhý den už proběhl tak nějak standardně festivalově. Po koncertu Záviše (předpokládám, že krále pornofolku znáte všichni ;)) jsme se byli projít v zámeckých zahradách, kde jsme se mohli zchladit ve fontáně a kde svoje umění předváděli náhodní hudebníci. Kluci si navíc našli zábavu v podobě méně známé míčové hry - tchoukballu. Bylo vskutku hodně vtipné je sledovat. Hráli jste vy někdy tchoukball?


No a pak jsme se vrátili na koncert skupiny NANO, jejíž frontmankou je zpěvačka Markéta z Basta Fidel, tudíž tu byla celý fesťák a asi jako jediná na něm stihla odehrát rovnou dvě vystoupení. Nutno podotknout, že naše oblíbená písnička se slovy "Do I have to smoke all the cigarettes? Do I have to drink all the bottles in the world?" dostává v prostoru letního festivalu novou dimenzi. ;)

Kay se v průběhu večera se svou dlouholetou idolkou Markétou (viz výše) dokonce stihla krátce pobavit na baru. A překvapivě to nebylo jediné osobní setkání s vystupujícími umělci. Po koncertech Ting a dále Pipes and Pints (kde Dominik zvládl ztratit peněženku a mobil, aby se k němu posléze v nejlepším pořádku vrátily...) se s námi totiž začali bavit právě kluci z Ting - američtí bratři Turner and Miller. Jeden uměl česky už velmi dobře, druhý o něco hůře, ale rozuměl skoro všemu. Ve společné domluvě jsme však dali přednost angličtině. Ve frontě na pití jsme se pak seznámili ještě s rodilým Tanzancem. Byl nadšený, že znám jejich "prezidenta osvoboditele" Julia Nyerereho (aby taky ne, psala jsem o něm bakalářku) a s Kay jsme mu vyprávěly, že jsme zastupovaly Tanzanii jako delegace na pražském Modelu OSN.

Druhá noc ve stanu nás utvrdila v tom, že jsme jej ve stresu první večer postavili opravdu na tom nejlepším místě. Sesbírali jsme odpadky, sbalili stan a za zvuků Basta Fidel frčeli domů. A celková bilance za nás dvě? Jedno hovadské (a hovadsky velké) bodnutí, jedny ztracené sluneční brýle a bezvadná nálada, která se protáhla až dlouho do pozdních hodin při nedělním tahu v Karlových Varech!

Navštívili jste někdy Povaleč? Ne? Tak za rok vyrazte, kouzelný areál čeká jen na to, až ho objevíte! :) Já tam byla letos poprvé a můžu jedině doporučit.  

Žádné komentáře:

Okomentovat